Jak jsem vyměnil konzultačku za in-house

Čas od času použiji větu, že jsem "produkt konzultaček" a ono to tak skutečně je. V roce 2015 jsem nastoupil do první pořádné práce a hned jsem se poznával, jaké to je pracovat ve firmě, která hledá aktivně business a je na tom závislá.  Člověk se každou chvíli učí, snaží se implementovat to nejlepší pro firmy z retailu, e-commerce, real estate a podobně. Tenhle dynamický a živelný svět jsem vyměnil. Vyměnil jsem ho za in-house, o kterém jsem říkal, že do něj půjdu až po čtyřicítce. Nestalo se tak a moje obavy, že to bude poklidné se velice rychle rozpadly. In-house je mazec, alespoň ten kde teď jsem. 

Čím jsem si vlastně prošel

Začínal jsem v malé konzultačce (Assist spol s.r.o) ještě při vysoké škole, pro kterou nebyl Salesforce primární produkt. Přičuchl jsem tam k Javě a Business intelligence, dost jsem z toho těžil v budoucnu. Vlastně mi to dalo skvělý základ, který mi pomohl se posouvat, i když to nebylo vždycky úplně jednoduché. Pocit z prvního dodaného projektu byl úžasný, ačkoliv to byl boj a nic se nestíhalo. Nějakou dobu jsem pomáhal i blue-infinity (nyní Merkle), ale o tom až později.

Loučil jsem se celkem se smutkem, protože firma se rozhodla Salesforce zavřít a já tak hledal kam dál. Díky známostem a doporučení jsem se dostal do AspectWorks, kde se to všechno pořádně rozjelo. Poznal jsem tam spoustu fantastických lidí, se kterými se scházíme doteď (moje zlomená klíční kost letost v létě může vyprávět). Dostal jsem tvrdou školu, která mi neskutečně moc pomohla, naučil jsem se fungovat na malých, ale i obřích projektech. Roční dojíždění na Slovensko, kde jsme implementovali Service cloud pro ESET bylo famózní. Někdy bych se do těch dob vrátil. Po třech letech, kdy se Aspect začal prodávat, jsem si zabalil "batůžek" a posunul se dál.

Blue-infinity, Isobar a nyní Merkle. Zažil jsem krátkou epizodu v blue-infinity už v roce 2017. Přes Assist jsem tam pomáhal doručit projekt. Ale tím to neskočilo. Po několika letech, pár dní před narozením mého syna jsem nastoupil do Isobaru, který se po pár měsících rebrandoval na Merkle. Pořád mám tuhle neskutečnou jízdu a (a párty) v hlavě. Mezinárodní tým, projekty po celé Evropě. Na začátku to byl šok, ale myslím, že jsem se docela rychle etabloval. Díky jednomu projektu jsem dokonce začal sbírat hodinky, díky dalšímu mám úsměv na rtech, když mi tato společnost doručí jídlo. No, těch projektů tam bylo spoustu a jsem pyšný, že se delivery dařilo. Přičuchl jsem tam hodně k architektuře, vedl jsem úžasný tým konzultantů a poznal spoustu skvělých lidí (tady se opakuji, vím). Když jsem byl náhodou v kanclu, tak jsme pravidelně končili naproti v Kolkovně. 

No a pak střih. Změna.

Česká spořitelna

Jednoho prosincového večera 2023, kdy jsem už přemýšlel o nové práci, protože jsem nechtěl být součástí změn v Merkle, jsem otevřel LinkedIn. Na stole bylo třetí pivo a já si všiml zprávy, kde mě někdo oslovil "Petře". V tu chvíli jsem si řekl, že si z toho udělám srandu a odpovím také špatným jménem. A ejhle, v červnu 2024 jsem nastupoval. Proč po tak dlouhé době? Ladili jsme pozici, obsah a to nejdůležitější, během procesu jsem zjistil, že je tam i jeden z mých nejlepší kamarádů, můj bývalý šéf. (Ne, fakt jsme se nedomluvili, že tam půjdeme společně, jak si spoustu lidí myslí. Byla to náhoda.) Sedli jsme si, vyříkali si to, domluvili se a nakonec jsme ve Spořce oba. I tak to bylo dlouhé, pořád jsem nevěděl, jestli chci takovou změnu, protože konzultačka mě prostě bavila. 

Nebudu lhát, začátek byl těžká srážka s realitou. Neměl jsem zkušenost s tak obřím projektem, učil jsem se (a stále učím) všechny procesy, zjišťoval jsem co mám vlastně dělat, seznamoval jsem se s implementací, nastavoval jsem proces pro můj tým a hlavně, musel jsem poznat to, jak Spořka funguje. První měsíc jsem toho moc nenapovídal. Dokonce jsem přemýšlel, že zvednu telefon a s prosíkem zavolám do Merkle, že jsem to špatně odhadl, že na to nemám a chci se vrátit. Kousnul jsem se. Z piv na balkóně s manželkou, kdy jsem byl zoufalý, se postupně začalo stávat pivo veselé, s historkami z práce, s aktuálními problémy. No a pak jsem prostě jeden večer vzal počítač, protože jsem potřeboval něco dodělat a uvědomil jsem si, jak mě to baví.

Zpětně díky moc za všechny lidi a podporu, kterou mi dali (jmenovitě Lukymu R. a primárně Verče a Michalovi Řehákovým). Ne, že by ten proces skončil, pořád se učím a každý den mě něco překvapí. Ale o tom to je, o těch challanges, které tak miluju. 

Za nějakou dobu jsem si uvědomil, že to vlastně není zas tak jiné, jako konzultačka. Spořka není jen o jednom projektu, je jich tam víc (a i ty jsou součástí mojí práce). Zkrátka moje pozice je jiná, moje zodpovědnost je jiná a můj way of work je jiný. 

A co tam vlastně dělám (to zajímá spoustu lidí a ono není úplně jednoduché to vysvětlit), primárně je to o federalizaci Salesforce. Mám prsty, více či měně, ve všech Salesforce projektech, můj tým zodpovídá za technický přístup k implementacím, má pod palcem release proces, funkční podporu, testování, schvalování architektury, securitu, zavlastňuje klíčová technická (nikoliv business) témata. A je toho mnohem, mnohem více. Jsem vděčný, že mám možnost budovat tým, stavět přístupy a určovat směřování. (Vlastně dělám to co jsem vždycky chtěl, jen jsem si to nechtěl pořádně přiznat)

Díky Spořce jsem se za tak krátkou dobu naučil spoustu nových věcí, poznal nespočet úžasných lidí a taky se podíval na Dreamforce. 

Co bych tak ještě řekl

• Konzultačka je skvělá a třeba se tam někdy vrátím, kdo ví.
• In-house je super škola a můžu to jen doporučit, jen volte s ohledem na to, co očekáváte. Vím, že se tam dá schovat a odsedět si "osmičku" a to přesně jsem nechtěl.
• Učte se, poznávejte a ptejte se! (to platí pro obě varianty)
• Nemějte strach!

A na závěr, tohle jsem já. Někdo kdo znal jen konzultačku a chtěl zkusit něco nového. Někdo, kdo měl strach ze změny. Někdo, koho zatím nesemlel in-house a někdo, komu se to snad nestane. Tohle jsem já, někdo, kdo měl potřebu se trochu vypsat, zrekapituloval si to a být sám k sobě upřímný.

Krásné Vánoce!